HISTORIE PRÁCE STOLOVÉ V ČECHÁCH
Historie bižuterie, kam zákonitě musíme zařadit obor práce stolové, je v podstatě velmi mladá, neboť její vznik můžeme zařadit až do 19. století. Je to, ale sklářské odvětví, které v šíři a skladbě sortimentu nemá u jiných sklářských výrob obdoby. Jen korálkový nebo kamenový sortiment tvoří kombinaci tvarů, velikostí a barev statisíce variant. Je však třeba konstatovat, že významným obdobím pro bižuterní výrobu v Čechách je přelom 17. a 18. století, kdy se v Turnově podařilo utavit sklovinu, respektive kompoziční sklo - kompozici. Dříve než výroba mačkaných korálků (perlí), přišla výroba perlí vinutých a vůbec technologie zpracování skla u stolu, čemuž se budeme v tomto pojednání věnovat, aby alespoň z části byla zachována tato výroba z pohledu historicko-technického. Kdo přímo vymyslel technologii komplexně, se již těžko zjistí, ale je průkazné, že vznikala individuálně, po domácku, na základě zkušeností jednotlivců, rozšiřovala se, tím zdokonalovala a postupně orientovala na viklovače, mačkáře, kytičkáře, figurkáře a foukače.
Postup výroby je různý. jelikož se dělí na práci natáčenou a na práci mačkanou. V jednom, tak i v druhém případě jde o práci obyčejnou (hladkou) a práci dekorovanou, což bývá často dílem skutečně uměleckým. Nutno ještě podotknout, že tvrzení, co kus, to originál, se zakládá na pravdě. jelikož jde o výrobky ručně zpracované po jednom kuse. Sama výroba probíhá při stolech u petrolejových lamp ze slabých skleněných tyčinek nebo kompozice. Do výroby je obvykle zapojena celá rodina - děti navlékaly. Většina výrobců sklářství neuživilo, zabývali se malozemědělstvím pro vlastní spotřebu, případně výměnu, či směnným obchodem.
Podhorské chaloupky byly místem, kde rodina skláře žila a pracovala. V místnosti byl umístěn speciální stůl s měchem, lampou, hady, přípravky a nástroji.
stůl - stůl s normálními rozměry, deska nahoře obdelníkového tvaru, pod ní měch s přepouštěcími klapkami uvnitř - speciální konstrukce se šlapadlem
hady - olovněné trubičky pro přívod vzduchu k lampě, který vhání měch umístěný pod stolem. Počet je dán počtem knotů (ohnů) lampy.
lampa - nádržka na petrolej, později technický benzín má až dvanáct knotů a mění se podle potřeby v závislosti na velikosti a druhu vyráběného zboží, v podstatě jde o teplotní režim.
měch - velice zajímavá konstrukce ze dřeva a kůže, důmyslně provedená část stolu. Jde o dvoučinné přepouštění vzduch, přes záklopky vně i uvnitř. Ovládá se nohou, šlapacím zařízením.
litinové hrnečky - temperační nádobky různé velikosti s pískem umístěné na pracovní desce stolu v prostoru před ohni a cihle. Odráží zpětně i plamen, čímž dochází k nahřívání skleněných tyčinek umístěných na cihle.
cihla - litinový podstavec daného tvaru , slouží jako podstavec pro temperační litinový hrníček a zároveň slouží k odkládání a předhřívání skleněných tyčinek.
nástroje - formy, pinzety, nopajzy (spec. tvarovaná pinzeta), kleště, kleštičky, knoty, nástavce na hady, hady, rezervní dráty (cantal), dřevěnná prkénka (tvrdé dřevo 60x20x2) na rovnání drátů po použití a další výbava.
Stoly včetně měchů zhotovovali převážně truhláři, klempíři potom lampy, oplechování pracovní desky, nářadí a nástroje. Odlitky cihel a litinových hrnečků vyráběly kovohutě např. Škoda Plzeň. Náročnost na jejich výrobu byla značná, dá se srovnat se zvonařinou. Rovněž potřebné formy, mačkací kleště ma svojí specifiku v technologii výroby - záměčník formař.
Lampové tyčinky - skleněné tyčinky - štangličky. Základní hutní polotovar zhotovující se tažením z vysoceolovnatého, olovnatého, nízkoolovnatého nebo bezolovnatého (sodnodraselného) skla, které se nechladí. Vyrábí se tažením ručně naběrákem ze sklářské pánve a poté dělením do normovaných délek a průměrů. Četnost barevných odstínů například transparentní, opalové, alabastrové, hedvábné, syté, achátové s různými barevnými přetahy i v měsíčních svitech je srovnatelná s mačkárenskými tyčemi (650 a více odstínů a barev). Od poloviny 20. století respektive 1958 (patent) se skleněné tyčinky zhotovují strojním tažením.
Perle viklovaná, navíjená, lampová - můžeme se také setkat s názvem lampová práce - vzniká nahřátím skleněné tyčinky na tvarovací teplotu a postupně se navijí na drát a za pomoci příslušné formy otáčením dotvarovává. Nežli se sklo navinuje na drát, musí být drát pokryt hlinkou (provádí se namáčením a sušením). Výhodou u této výroby je skutečnost, že nemá další dokončující operace, pouze temperaci, namáčení, stažení z drátu, vyprání, sušení v případě navlékání. Spotřeba suroviny je přímo úměrná velikosti výrobku a je různá. Průměrně činí např. u 3mm perliček 0,5kg skla a 3/4l petroleje za den (60 tct). Mzda je vesměs závislá na zručnosti, trpělivosti a kvalitě. Ve dvacátých letech minulého století šlo o 30,- až 40,- na den. Příklady výrobků jsou měsíční perle, kulaté perle čisté, kulaté perlé s brokama, volné barevné prima perle, ovály, soudky, hrušky, cívky onyx, oves, stříbrné perle - barok, alabastrové perle apod.
Mačkané zboží - obor práce stolové (lampová práce), co do pracovního postupu je technologie odlišná, i když se jedná o ryze ruční práci. Nahřátím skleněné tyčinky (určitého objemu skla), vložením do kleští s příslušnou formou a při následném zmáčknutí vzniká výrobek. Přebytečný objem vyteče ven, jako přelisek (brok) a je ho potřeba po temperaci odstranit. Z tohoto důvodu má mačkané zboží následující operace - stříhání, sejmování, ploškování a vypalování. Jednalo se tedy o zboží např. kameny hladké, kulaté, ovály, třírohé, tupohranné, ostrorohé, kloboučky, hrušky, srdéčka, loďky, klíny, šípy, měsíční kameny apod.
Výroba kytiček - obor práce stolové, výroba skleněných kytiček. Opět se jedná o ryze ruční práci u stolu s kahanem (lampou), avšak za použití slabšího drátku na nějž se navine potřebné množství nahřátého skla a za pomoci upravených pinzet (nopajzů) se dotvarovává. V některých případech se na dotvarovávání používají mačkací kleště s formami daného výrobku (listu-základního tvaru kytičky). Tato výroba v základě nemá dokončující operace, i když výjimky existují. Příklady výrobků jsou např. kytičky, růžičky štípané, hiacinty pětilisté, listy obyčejné, obyčejné barokové, vytahované, stříhané, ovoce, jablka, šípky, pomeranče, citróny apod.
Sklofoukači - obor práce stolové (lampová práce). Výroba dutých perlí, figurek, vánočních ozdob, teploměrů, hustoměrů, barometrů, skleněných chemických a fyzikálních přístrojů a další. Jde také o umělecko-řemeslnou výrobu, tj. umění práce se sklem nad lampou, tavit skleněné trubičky a z nich vyfukovat výše uvedené. Umění sklofoukačské, jak ve sklářské huti, tak nad lampou. Nebo-li zhotovování rozličných fyzikálních a chemických přístrojů a aparátů, obzvláště barometrů a teploměrů, výroba nepravých perel, umělých očí, figurek, květin, ovoce a hraček, hustoměry, alkalimetry, vlhkoměry, plynoměrya objemometry. Dr Rockstrom ve své příručce na 190 stranách popisuje sklofoukačské řemeslo - 1830. Věnuje se popisu sklofoukačského náčiní. Existují dva způsoby dmýchání do plamene - pomocí měchu upevněného pod stolem a pomocí měchu skláře. Podle autora mohla být i svíčka, ale ta musela mít neobvykle tlustý knot. Pokud byl použit kahan (plechový nebo skleněný), dával se do něj líholůj nebo čistý olej, do kterého byl ponořen tlustý knot z kvalitní bavlny. Tvar kahanu mohl být různý. K tvarování skla byly používány různé typy kleští. Specifickou pomůckou byl hovězí měchýř opatřený na stranách dřevěnými rourkami a stlačováním rukou se vháněl vzduch do zpracovávané rourky. V nejobsáhlejší části publikace se autor věnuje podrobnému popisu výroby jednotlivých přístrojů. Zajímavý je vynález Pitchekova strojku na výrobu foukaných perel (dutých), včetně vícedílných forem a vhánění vzduchu z měchu sklářkého stolu (strojek vlastní Jablonecké muzeum skla a bižuterie). Přídavné zařízení je ovládané nohou pod stolem.
Figurkáři - obor práce stolové (lampová práce). Vznik výroby skleněných figurek lze přisuzovat sklářům na Železnobrodku. Jde o náročné řemeslo nejen z pohledu manuální zručnosti, ale především předpokládá obsáhlé znalosti v práci se sklem. Musí ovládat technologii, chování skel, teplotní režimy, temperaci apod. Sklářských krásných figurek existuje nespočet kusů, druhů a velikostí. Detailně rozepisovat postupy práce u figurkářů nelze, jelikož si každý sklář zakládal na svém vypiplaném umění a to pravém, šlo o živobytí.